Zdravím Tě! Jmenuji se Pavel Černý, narodil jsem se roku 1979 v Ústí nad Orlicí. Po častém stěhování, když jsem byl malý, se naše rodina usadila v obci Rokytno (u Pardubic). V sousední Býšti jsem chodil do základní školy, odkud je i vrchní fotka. Vystudoval jsem Střední Průmyslovou školu elektrotechnickou v Pardubicích. Tam jsem se toho ale moc nenaučil, jen něco o počítačích, což byl můj velký koníček. To co jsem k životu opravdu potřeboval jsem se učil prakticky, pokus / omyl a „omylů“ bylo opravdu hodně. Ten minulý čas tam moc nepatří, děje se to pořád, ale teď už to neberu jako omyly, ale jeko proces učení, životní proud, někam růst… Velkou část toho, co dnes v životě používám jsem se naučil na venkově u prarodičů, kuchyně-dílna-zahrada, nejlepší škola.
Život nám přináší úžasné dary vždy, když jsme bdělí a přítomni. Učili nás to ale úplně jinak, „Bez práce nejsou koláče“ a podobné chytrosti způsobují, že pořád něco řešíme a realita nám utíká mezi prsty. Tak to je teď moje mise, být přítomen a vnímat sebe, ženu, děti, matku zemi, oheň, vítr i vodu ve všech nekonečných podobách, zavřít oči a zhluboka se nadechnout…
V roce 2014 jsem postavil přírodní domek na kopci nad Chocní, kde s rodinou žiji. Pracuji na volné noze jako OSVČ, čerstvě (od 2022) jsem se vrhl na Fotovoltaické eletrárny. Říkal jsem o sobě, že jsem ajťák na ústupu :) dělal jsem i tesařinu, stavěl přírdní domky,… a tvořivá práce, která je vidět, je mojí vášní!
Práce se dřevem mě moc baví, asi proto, že jsem Býk, zemské znamení, proto dům ze dřeva. Takže truhlařina, tesařina, vyřezávání mě táhne. Také zahrada a pěstování všeho možného, aktuálně formou permakultury.
Svůj život dělím na dvě dekády, dobu před a po Brontosaurovi. V roce 2005 jsem ve svých 26letech poprvé zažil tábor PSB (prázdniny s brontosaurem), kde se ve mě něco stalo, vybuchlo. Našel jsem dlouhá léta ztracené semínko radosti, které mi chybělo. Nějaký klíč k neznámému. Našel jsem smysl, kamarády, radost, svobodu…. vstoupil jsem do nového života. Následovaly nově čtené knihy, nové akce, noví kamarádi, výpověď v práci a půlroční prázdniny…. štěstí začátečníka pomalu přešlo do „vím, že nic nevím“ a teď vím, že cesta je cíl. Není to ten cíl, za kterým se dereme, ale ta cesta k němu. Je to teď a tady, bděle a s otevřeným srdcem. Takže OTVÍREJME SRDCE! je to potřeba. A ta cesta je opravdu dlouhá, na celý život!
Když jsem byl v Austrálii u kamaráda, který tam žije 13let a pracuje tam, mimo jiné mi říkal, že tam je slušnost věnovat 10% svého zisku na charitu a že když můžeš pracovat, pracuj i pro ty, kteří nemohou. Proto se snažím finančně podporovat organizace, kterým věřím. Jsou to:
Hnutí Brontosaurus, Člověk v Tísni, Adopce s Elsou, Hnutí duha, GreenPeace, Amnesty International, Nový Prales, Rekonstrukce státu a další zajímavé projekty, třeba z HitHitu
S tou prací to už díky kamarádovi Pavlovi také vnímám jinak, „všichni jedno jsme“ a není třeba si každou práci hned účtovat do papírků měny. Dělat práci, která člověka naplňuje a dává radost ostatním může být zaplacena právě tou radostí a láskou.
email: pavel@cernyp.cz facebook: https://www.facebook.com/pavel.cerny.1650