1. Život žádný smysl nemá. Nehledej ho. Proč ? Protože tvá mysl neumí milovat, radovat se, tetelit se blahem, a tak je sama beze smyslu. Mysl si dává smysl jen sama sobě. Umí jen popisovat, nic víc. Vyhledávej pocity, které tě naplňují, chutnají ti. To stačí.
2. Nenadávej na to, co teď prožíváš. Vždyť jsi se k tomu dostal krůček po krůčku na základě těch v dané chvíli nejlepších rozhodnutí. Věř tomu, že vše je možné a ode dna se dobře odráží směrem vzhůru.
3. Všechno co máš, tvá rodina, přítel, přítelkyně, děti, tvůj dům, tvůj majetek, ztratíš. Vlastně už teď to nemáš. Naprosto určitě v okamžiku tvé smrti. A ten čas mezi současností a tvým pohřbem je mžikem, mrknutím oka. Jako by se to mělo stát zítra, dnes večer. Tak si dopřej tu moudrost, že ti na tom přestane tolik záležet.
4. Věř tomu že každý člověk dělá vše pro to, aby byl milován, každý touží po lásce. Dělá vše pro to, aby tento pocit získal. Dokonce i zlo v lidech je výkřikem zoufalé touhy po přijetí, respektu a potřebnosti. Ale láska je stav, který v sobě máme vždy, je jako plamen. Někdy skomírající, někdy plápolající. Nehledáme lásku, hledáme způsob, jak ji v sobě zažehnout, a ten druhý není tvá láska, je jen palivem tvé lásky.
5. Vše, co je nám podsouváno, motivace, pravdy, reklama, je úlomkem originality jednoho z jejich tvůrců. Jeho originality. Ale ty, já, on, ona, všichni jsme originální a jedineční. Nikdo není výš a nikdo není níž. Zkus tuto pravdu v sobě objevit. Ty jsi ve svém světě nejoriginálnější, nejdokonalejší a nejbožštější. Ty, nikdo jiný.
6. Ber každého člověka takového, jaký v dané chvíli je. Proč ? Protože nemáš žádnou moc nahradit jeho osobnost, jeho vůli a jeho cestu. To je požehnání, které dostává do vínku každý člověk. Manipulace, byť myšlena z tvého pohledu dobře, vždy ubližuje. Nakonec i ty máš právo se vyhnout tomu, kdo nerezonuje s tvou duší.
7. Lidé mají instinktivní potřebu vytvářet tlupy, hierarchie, zákony, teritoria. Nezapojuj se do toho. Není a nebylo nic krvavějšího než posedlost příslušností, nadřazenosti, povýšenosti. Nejsi občanem, nejsi svým povoláním, nejsi barvou své pleti. Zákony jsi nevytvořil ty a nikdo se tě neptal na souhlas. Nikoho jsi nejmenoval, aby tě zastupoval, mluvil tvým jménem. Ty jsi to, co jsi, člověk. Nemusíš bojovat, to by bylo hloupé. Ale můžeš tato nastavení hluboce ignorovat, netýkají se tě. Jen tak si zachováš svou přirozenou integritu, svou výjimečnost a svobodu.
8. Neprožívej tolik ten stav, ve kterém teď jsi. Přistupuj k němu shovívavě a s úsměvem. Dívej se na sebe s odstupem, dívej se bez posuzování, jako bys byl svědkem svého filmu, díval se na plátno, kde hraješ hlavní roli. A život může být veselohrou, tragédií, červenou knihovnou i dramatem. Vždyť to soudí náš mozek na základě obrazců a tělo jako pejsek jde za tím. Když je ti nejhůř, tak si uvědom, že budeš i nadále žít, a pokud to někdo zvenčí chce řešit, tak ať to řeší. Nakonec najdeš cestu z každé hlubiny, tak proč se tím donekonečna trápit.
9. Nikdy nesváděj svůj smutek, zklamání, beznaděj na druhé lidi, na okolí. Někdo tě opustil, někdo tě ponížil, někdo ti ublížil? A co bys chtěl, chtěla? Aby se život zastavil, ztuhnul ve tvé představě a přání? Pokud se ti něco takového stane, tak je to prostě tím, že jsi se nepřijal sám v sobě, že jsi pro sebe cizím člověkem. Buď rozmazlený. Pokud tě někdo opustí, ať jde. Pokud ti ublíží, ať se s tím srovná on sám. Ale věř tomu, že vysvětlení toho, co se děje, je plně ve tvé moci. Lidé prostě hledají a mají právo hledat. My nemáme právo je nutit, aby hopsali podle našich představ, aby nám přísahali věčnost, neměnnost a trvalou službu.
10. Není smysluplnější činnosti než trvalá touha se poznat. Poté se dostaneš do stavu, kdy se naplníš sám v sobě, budeš spokojený, šťastný a naplněný sám ze sebe. A svět kolem bude jen tvé zrcadlo, prolézačka a bludiště plné překvapení. Jak poznáš, že ses přijal, přijala? V okamžiku, kdy začneš milovat lidi, bez rozdílu a bez podmínek.