Země, voda, vzduch a oheň

Země, voda, vzduch a oheň – lehký úvod do problematiky iontového prostředí v budováchZákladní živly, které nás provázejí od samého počátku věků. Pokud se od nich “izolujeme”, zle se nám povede…
Vzduch jenž dýcháme není jen směsí plynů, jak si mnozí myslí. I když namícháme naprosto dokonalý vzduch – ideální poměry jednotlivých plynů naší atmosféry, tak sice bude dýchatelný, ale dříve či později se u osob začnou projevovat specifické příznaky ze “špatného vzduchu”. Především je to pocit únavy, ospalost, zívání, zvyšuje se krevní tlak, později vrůstá nervozita, pocení, agresivita. S těmito problémy se dlouhodobě snaží vypořádat armáda a kosmický program. Jak udržet posádky letadel, ponorek a kosmických lodí v kondici? O jedné důležité vlastnosti vzduchu se skoro nehovoří – atmosférický vzduch obsahuje mimo neutrálních molekul plynů ještě jistý počet monopolárních, tedy kladně nebo záporně nabitých částic – iontů s různou hmotností a pohyblivostí. Tyto částice se volně vznášejí v atmosféře a způsobují sice velmi malou, ale měřitelnou elektrickou vodivost vzduchu.Pro naše zdraví je pak nejdůležitější poměr lehkých iontů v ovzduší. Ty mohou být kladné nebo záporné. Kladné ionty vyzařují elektrické přístroje, udržují se okolo izolačních a umělých materiálů a pro naše zdraví jsou škodlivé. Kladně je nabita vrchní vrstva atmosféry (ionosféra). Záporné ionty vznikají působeném slunečného světla, vodní páry, reakcí plynů – zemský povrch je celý nabitý záporně. Tyto lehké záporné ionty mají na naši pohodu a zdraví nesmírný vliv. Jejich vliv může být až tak velký, že dokáže léčit chronické nemoci. Zatímco vzduch bez záporných iontů může tyto nemoci způsobit.Nejznámější příklad léčby lehlými vzdušnými zápornými ionty je u nás především dětská ozdravovna v jeskyních Sloupsko-šošůvských v Moravském krasu. Právě zde poprvé vědci pod vedením Ing. Zdeňka Buřivala zjistili vliv iontového prostředí na léčebné účinky prostředí. Ani teplota, ani vlhkost, ani složení plynů, dokonce ani složení hornin nemá samo o sobě žádné léčebné účiny. Teprve reakce radonu a místního vápence dává vzniknout extrémnímu množství negativních iontů (běžně okolo 20 000/cm3, výjimečně až 50 000/cm3) – a ty léčí!

Odborníci uvádějí jako zdraví bezpečné hodnoty záporných iontů v budovách nejméně v množství 800-1 000/cm3. V drtivé většině dnešních staveb se ovšem hodnoty blíží nule! Byl proto zaveden i mezinárodní pojem – “Syndrom nezdravých budov” (SBS – Sick Building syndrom). Jde o stavby nevhodné konstrukce (železobetonové domy) a domy z nevhodných materiálů (syntetické materiály). S tím souvisí i jedna zajímavost – slavná vila Tugendhat je považována za první nezdravou budovu k bydlení na našem území – u každého, kdo v této stavbě žil déle, se začaly vyskytovat nejrůznější zdravotní problémy. V současnosti prakticky všechny novostavby (zejména pasivních domů) spadají do kategorie SBS, kde je takřka nulový výskyt záporných iontů (a to je navíc jen část problému těchto staveb). Na vině je jak ignorace projektantů, tak neznalost ze strany investora a především neexistující osvěta o zdravých stavebních materiálech (na bázi hlíny, keramiky, dřeva, skla a čistě přírodních vláken) a jejich vhodných aplikacích.

Aby náš domov byl co nejpříjemnější a zdraví prospěšný, musíme mít v místnostech kvalitní iontové prostředí. Nikdy se nám nepodaří dosáhnout koncentrací jako v jeskyních, dokonce se nepřiblížíme ani jehličnatému lesu po dešti nebo okolí vodopádu, tedy přírodním prostředím s vysokou koncentrací lehkých iontů (nad 5 000/cm3). Ale volbou vhodných materiálů, důslednému vyhnutí se nadbytečných syntetických materiálů (izolantů) a vhodným zdrojem infračerveného záření (a samotnou reakcí ohně s materiály a plyny) společně s promyšleným odvětráváním se nám může podařit dosáhnout “zdravého přírodního” prostředí. Postavit do místnosti kamna nestačí, je-li místnost odizolována od země (například polystyrenem nebo PVC krytinou) vzniklé záporné ionty v krátkém čase zanikají. Přetrvávají jen kladné ionty. Vytvořit zdravé bydlení je tedy otázkou konceptu celého domu, sálavé vytápění (zdroj ohně a infračerveného záření) je jen jedním z dílů skládanky. Avšak dílem klíčovým. Doporučené hodnoty jsou minimálně 2 000/cm3, ideálně 4 000/cm3 pro běžné pracovní prostředí/školu. Doma “vystačíme” s hodnotami okolo 2 000/cm3 (zdroj Buřival).

Rozšířená představa o větrání, kdy se doporučuje jen krátkodobé intenzivní vyvětrání a následné “vzduchotěsné uzavření”, se v souvislosti s kvalitou vzduchu při měření iontů ukázala jako naprosto nevhodná. Správné řešení je trvalá cirkulace vzduchu (otevřená “štěrbinová” ventilace). Jen tak lze dosáhnout potřebné “dýchatelné” kvality vzduchu.

Ve zkratce
Zánik lehkých záporných iontů způsobují: Plasty, syntetické materiály, železobeton (Faradayova klec), zdroje záření (jako TV, počítače, mikrovlnné přístroje), vzduchotechnika (klimatizace, teplovzdušné vytápění, rekuperace). Zcela zásadní vliv má kouření v místnosti a prašnost.
Materiály vhodné pro vyvážené iontové prostředí: Hlína (pálená i nepálená – různé keramické materiály), kámen, dřevo, sklo, přírodní vlákna.

Denně “konzumujeme” až 15 kg vzduchu! (Buřival uvádí “plynná potrava” – 24h/100 m3 vzduchu = 6-8 kg.) Nic jiného náš život neovlivňuje tak, jako co dýcháme. Celý náš organismus je “řízen” elektrickými impulsy, náš mozek, nervová soustava. Bez vhodného “elektrického” prostředí náš organismus trpí.

Vedlejší pozitiva
Vzduch obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má likvidační účinky na bakterie (plísně) a v menších množstvích alespoň omezuje jejich množení. Koncentrace lehkých negativních iontů se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin. Existují také malé ionizátory do chladniček – prodlužují čerstvost a životnost potravin – omezují plísně, hniloby.
Naměřené hodnoty
Klimatizované/vzduchotěsné místnosti: 0 – 80
Místnosti městských bytů: 50 – 100
Místnosti historických staveb: maxima do 5 000
Městské ulice: 50 – 500
Karlův Most (Praha): 350-550 – zdroj Home3
Lesy: 1 000 – 5 000

Mladý jehličnatý les: 6 000 až 8 000 – zdroj Buřival
Hory: 5 000 a více
Vodopády: více než 10 000
Bosenské jeskyně: 18 500 – zdroj mmagazin.cz
České krasové jeskyně: 20 000 až 50 000 – zdroj Buřival
Po bouřce: 50 000 a více

 

Pohled do historie
Problematika elektrického klimatu ovzduší je známá již od poloviny 19. století, s podrobnějším výzkumem se u nás začalo až v 70. letech s rozvojem tranzistorové techniky. V té době se také začíná uvažovat o významném vlivu na živé organismy. Pozornost si jistě zasluhuje i fakt, že počátky výzkumu vzdušných iontů sahají až k profesoru Františku Běhounkovi.

Autority – zdroje
Ing. Zdeněk Buřival, CSc. Autor je uznávaným odborníkem na výzkum atmosférické elektřiny, podílel se na výzkumu ve spolupráci s psychology, spolupracoval s lékaři na projektu speleoterapie v Moravském krasu a učil tento obor na Vysokém učení technickém, kde vychoval řadu svých nástupců. Buřivalův učitel byl profesor F. Běhounek (známý též jako spisovatel), který atmosférickou elektřinu zkoumal při výpravě vzducholodi A.Nobela. Autor žije podle svých poznatků a letos mu bude 95 let.
Doc. Ing. Karel Bartušek DrSc.
Ing. Tomáš Smutný
Ing. Vítězslav Kafka
Videozáznam přednášky Fyzika iontových polí – Vliv atmosférické elektřiny na fyziologii a psychiku člověka (Audiovizuální centrum Silicon Hill: 13.5.2004)

Země, voda, vzduch a oheň
Přesunout se na začátek