Člověk pořád něco chce. Buď dobré postavení nebo slávu, laskavou manželku či manžela, zdravé a hodné děti, pěkný byt či automobil, zkrátka stále něco chce. A právě toto chtění ho dělá trvale nesvobodným. Toto chtění a pak nesprávný názor na svět a na sebe sama. To způsobuje, že si člověk ani neuvědomuje, jak je stále ve vleku svých i cizích myšlenek, tužeb a vlivů, které naň trvale působí a které si ho nejen formují po svém ale také si ho trvale podrobují. Kdyby byl bdělý, to znamená pozorný vlastního Bytí, vlastního Já a při této pozornosti rozuměl tomu, co dělá, tj.měl správný názor na Já a svět, nejen, že by se z těchto vlivů brzy vymanil, nejen, že by se naučil znát lépe sebe a svět, ale tím, že by oboje v jejich pravé, tj. základní hodnotě poznal, osvobodil by sebe a svůj vlastní vesmír. Jak říká Buddha v Dhamapadě: Bdělost je cesta vedoucí k nesmrtelnosti. Ti, kdož jsou Bdělí nezemřou!
~ Eduard Tomáš