Všechny potřebujeme vzít do náručí! (překlad z ruštiny)
Celý život holky čekají na péči. Protože tak pro nás, ženy, vypadá Láska. Že přijde někdo velký a silný a vezme tě, malou a slabou do náručí. Zachrání, vyléčí, postará se. Všechny chceme do náručí, pořád. Když je nám smutno a špatně, když je nám dobře a radostně, když máme správný den, i když vůbec ne. „Do náručí“ – je univerzální lék na všechno: únava, deprese, smutek, hněv, pocit víny atd.
Ano, absolutně každá „zlá“ žena je taková proto, že nemá, kdo by ji vzal do náručí. Nebo má, ale ten to nedělá. Jakákoli drzá paní ve frontě, jakákoli drbna, jakákoli přísná tchyně – jenom žena, o kterou se nikdo nestará. Možná někoho má, možná je dobrý člověk i snaží se o ní starat – ale ona to necítí, nenaplňuje ji to, nedokáže v tom utopit svou bolest. Variant „proč“ je spousta.
Možná se sama zvykle braní, když ji někdo chce vzít do náručí. Možná se necítí být hodná péče. Možná vůbec nezná, jaký to je. Možná neumí poprosit o péči a jenom čeká, že na to ten dotyčný přijde sám. Možná zkouší všeho dosáhnout sama a být nezávislá. Každá žena má svůj důvod, proč zůstává bez péče. I když bývají ty, které fakt nemají nikoho – ale těch je vážně málo.
Žena, co zůstala bez péče a ochrany, stává se nejen zranitelnou. Je v podstatě nahá před celým světem. Musí přežívat, bránit se, být asertivní a agresivní, vždy držet štít. Taková žena vypíná své srdce, zmrazuje svou duši. Aby nevadily v přežití.
Jakékoli konflikty a hádky – je pokus ženy získat aspoň nějakou péči, nějakou pozornost. Nejčastěji – úplně divnými postupy. Například, vydíráním, manipulováním, obchodováním, svými úspěchy, hysteriemi, nekonečným shoppingem, jídlem, povolností. Takovým chováním žena křičí v divném jazyce „Vem mě rychle do náručí!“ – ale jelikož jazyk nejde pochopit, muži slyší jenom křik.
Představte si jakoukoli ženu, se kterou máte těžký vztah – a pochopte, že ve skutečnosti ji jen scházela a schází péče. Hádá se a válčí ne z nudy, ale z vnitřní prázdnoty, bolesti a napětí. Šťastná žena, co má dostatek péče nikdy válčit nebude. Nepotřebuje být drzá, prosazovat se, plést intriky. Nepotřebuje nikoho do ničeho nutit. Vedle takových žen se cítí jinak, žije se jinak.
Moc péče v životě ženy je obrovská a je silnější, než její negativní minulost!
Bylo by super, kdyby „do náručí“ stalo oficiálním lékem, s receptem, který pak jde uplatnit. Dojít a dostat si to, co potřebuješ, bez zbytečných proseb a vysvětlení. Jsem nemocná, tady je předpis – tečka.
Nebo kdyby každou nešťastnou ženu posílali „do náručí“ jak do polepšovny. Kdyby za krizových a krutých časů rozdávali nejenom humanitární stravenky, ale i kupóny „do náručí“ – pro ženy. Protože pokud v krizi žena dokáže zůstat živá a šťastná, všichni ostatní si krize ani nevšimnou!
Bylo by super, kdybychom se my ženy naučily pečovat o sebe navzájem a „brát do náručí“, když je potřeba. Neřvat, nenadávat, ale v duchu objímat a opečovávat. Nakolik jednoduše to lze představit s cizími ženy, natolik těžký to je s vlastními příbuznými a blízkými, obzvlášť čím komplikovanější je vztah.
Aby matky neučily životu, ale braly dcer do náručí, i když dceři je už 40. Obzvlášť když je dceři 40! Aby vyrostlé dcery občas braly do náručí své mámy, obzvlášť když máma zůstala sama. Nevymýšlely, proč se to tak dělat nemá, nesnažily se mámu udělat šťastnou – ale jen obklopovaly péči, s láskou a úctou.
Aby tchyně přijímaly do rodiny nevěst celým svým srdcem, bez hodnocení a soupeření. Obklopovaly láskou těch, které od nynějška budou dávat lásku jejím synům. Aby nevěstky dokázaly pochopit tchyně, které se jen bojí o své milované kluky. A vzaly se tak navzájem „do náručí“.
Můžeme si pomáhat všechny. Ženský kruh výměny lásky skrz „do náručí“. Jen zkuste darovat aspoň kapičku tepla každé ženě, kterou potkáte. V duchu či viditelně. Dle vlastních možností, po trošce, na pár vteřin. Zahřát vnitřním teplem a pustit do světa. Jak rychle by zmizely všechny konflikty a války!
A ten první a hlavní krok je – vzít do náručí sebe samých. „Starejte se o sebe, přece nelze přenechat tak důležitou věc cizím lidem!“ :) Když začneme o sebe pečovat, dovolíme si dostávat péči od světa – ostatní taky začnou chtít o nás pečovat. To je zákon.
Bereme si do náručí, když v tichu čteme knížku, pečujeme o své tělo, chodíme na procházky, modlíme se či cvičíme, dáváme si oblíbený dortík či ovocný salát. Když jsme jen tak samy v klidu. Bez těchto okamžiků uvnitř nás roste napětí.
Můžeme čekat, než nás konečně zachrání muži, ale pro ně je to moc velké břemeno. Udělat z nešťastné ženy šťastnou nedokáže nikdo. Dokud ona sama nerozhodne, že stojí za to. A tehdy muž bude schopen znásobit její vnitřní bohatství, vzít ji do své milující náručí. Protože náručí nemůže být moc, předávkování není možné. Je to přirozený produkt, bez konzervantů a chemie, neškodí, ale jenom prospívá. Každé ženě.
A PRO MUŽE
Vždy pro ženu je nejpříjemnější, když do náručí ji vezme přesně ten, koho miluje. Buď je to otec, bratr, manžel, syn, kamarád, příbuzný…
Nevíte si s ní rady? Vemte ji do náručí.
Nevíte, jak ji uklidnit? Vemte ji do náručí.
Nevíte, co s jejími zlozvyky? Vemte ji do náručí.
Už jste se unavení s ní prát? Vemte ji do náručí.
Chcete být uslyšen? Vemte ji do náručí.
Chcete dokončit válku? Vemte ji do náručí.
Chcete po ní něco (třeba, dobré jídlo)? Vemte ji do náručí.
Chcete být doma šťastný? Vemte ji do náručí a neustále držte!
Zacházejte s ní šetrně a citlivě. Nezneužívejte. Chraňte. Braňte. Milujte. A stane se vaším talismanem, vaším zdarem a vaší inspirací. Harmonie domovu začíná od ženy, kterou vy držíte v náručí.